Umírání pro začátečníky

Režie: 
Marek Bouda, Bára Kopecká
Producent: 
Bára Kopecká
Česká republika, 2017, 58 min

Synopse

Dvoudílný dokumentární esej o stáří, nezničitelné energii a hudbě.

Část v režii Marka Boudy zobrazuje vztah hudby a emocí. Je paralelou k hudební skladbě, ve které se střídají pasáže emocionálně vypjatější s tiššími, a kde zásadní hodnotu má i pauza - ticho. Ticho jako zvuk finální a nás přesahující.

Část Báry Kopecké je úvahou nad stářím jako obdobím života, kdy se otázky pohřbu a života "potom" stávají praktickými, a kdy je zřejmé, že humor, přátelství a hudba jsou jedny z mála věcí, které mají význam i na úplném konci.

Biografie

Marek Bouda (1964) původně studoval práva, ale nakonec vystudoval katedru režie na FAMU, kde dosud učí. Je režisérem řady dokumentárních filmů. Příležitostně píše o filmu. Intenzivně se věnuje fotografii a hudbě.

Bára Kopecká (1970), režisérka, dramaturgyně, scenáristka, střihačka, publicistka a filmová pedagožka, absolvovala katedru střihové skladby na FAMU. Vyučuje na katedře FAMU International. Od počátku 90. let spolupracuje s řadou českých i zahraničních filmových produkcí a televizí.

Rozhovor

Jaká motivace vás vedla k natočení právě tohoto snímku?
Bára Kopecká: Osobní zkušenost.
Marek Bouda: Smrt mé matky, a vlastně i otce. Oba měli velký vztah k hudbě. A také mé osobní zkušenosti s hudbou, která mě provází od narození, a která je pro mě velmi zásadní.

Jakému publiku byste váš film doporučil?
Bára Kopecká: Asi hlavně tomu, kdo se bojí  přemýšlet o smrti, protože jak mi mnozí řekli, po shlédnutí filmu se bát se přestali.
Marek Bouda: Nemyslím, že film je vyloženě cílen na specifického diváka. Snad je určen tomu, kdo neočekává dramatický děj či odborné pojednání, ale jistou míru kontemplace.

Jak dlouho jste film natáčel a provázely jeho vznik nějaké překážky?
Bára Kopecká: Dlouho. Překážkou bývají byrokracie, nutnost dělat pět věcí najednou, aby člověk dokumentárním filmem vůbec uživil rodinu, a v neposlední řadě vlastní pochybnosti.
Marek Bouda: Něco přes rok. Samozřejmě ne v jednom kuse. Natáčeli jsme na fotoaparát, takže i některé mé dřívější záběry a fotografie sloužily přinejmenším jako  inspirace. Natáčení na fotoaparát přináší jistou volnost a vlastně se může, svým způsobem, blížit dávnému ideálu “kamera-oko” vyřčenému Alexandrem Astrukem.